Vítáme vás na našem blogu. Doufám, že se vám to bude líbit.
Prosíme nic nekopírovat bez dovolení autorů.
Pokud nás chcete mít jako spřátelený blog, klidně napište. ;)

Leden 2015

Přišel jsi abys ublížil

30. ledna 2015 v 19:51 | Luisa-esmes |  Povídky
Ahoj jsem tu s další povídkou, doufám že se vám bude líbit.
Tak a je to tady. První školní den na nové střední škole. Vstala jsem v osm hodin, převlékla jsem se a vydala jsem se na snídani.,, Dobré ráno zlato." pozdravila mě mamka.,,Dobré ráno mami." odpovědala jsem jí a sedla jsem si ke stolu, kde jsem už měla připravená míchaná vajíčka a chleba. S chutí jsem se do toho pustila. Když jsem dojedla, odnesla jsem talíř do myčky a poděkovala mamince za tak báječnou snídani. Pak jsem si došla vyčistit zuby a připravila se do školy.
V devět hodin mi jel autobus do Vlkova. Přiběhla jsem na zastávku těsně před příjezdem autobusu. Vešla jsem do vnitř, koupila jsem si lístek a rozhlédla jsem se po volném místě k sezení.,, A do háje." pomyslela jsem si, když jediné volné místo bylo vedle hrozně krásného kluka s blond vlasy po ramena a modrýma očima. S povzdechnutím jsem se vydala k němu.,, Smím si přisednout." zeptala jsem se. Ten kluk se na mě podíval a na tváři se mu objevil nádherný úsměv.,,Jistě slečno." Přisedla jsem si tedy k němu. Čím blíž jsem byla Vlkovu a tedy i nové škole, tím větší byly mé obavy ohledně ní. Jak mě přijmou spolužáci, jací budou učitelé a trefím vůbec do správné třídy? To byli jediné otázky, které mi běželi hlavou. Cesta uběhla na můj vkus velmi rychle.
Když jsem vystoupila z autobusu vydala jsem se do školy. Škola byla na rohu Husovi a Žižkovi ulice. Už zvencí vypadala nádherně, ale na to jak to vypadalo uvnitř to nemělo. Jen co jsem vešla do budovi, jsem uviděla vívěsku. Na ní stálo, že šatny jsou v přízemí společně s toaletami. V prvním patře měly být učebny jedna až dvanáct a v druhém patře třináct až dvacet dva. Hned vedle byl rozpis kabinetů učitelů. Věděla jsem, že mám hledat kabinet paní učitelky Hany Morávkové, což byla moje nová třídní. Chvíli mi trvalo než jsem našla její kabinet v seznamu, ale přeci jen jsem ho našla. Měla kabinet v druhém patře na proti učebně čtrnáct. Vydala jsem se tam....
Tak to je začátek naší povídky, svůj názor na ni pište prosím do komentů. Předem se omlouvám, pokud jsem zde zanechala pravopisné chyby.

Život bez internetu

16. ledna 2015 v 17:01 | Levy-chan |  Téma týdne
Na tohle téma mohu napsat z vlastní zkušenosti. Jak už jsem zmiňovala, nastoupila jsem do prváku. Protože mám školu daleko, tak jsem na intru. Wifina tam je zaheslovaná a tak jsme se nemohli připojit na internet a ani vychovatelky nevěděly heslo. V pondělí jsme si řekli, že to zvládneme. V úterý začal záchvěv paniky, protože už jsme potřebovali zkontrolovat své účty na sociálních sítích. Ve středu jsou naštěstí vycházky a tak jsme mohli jít do města na internet tam. Tam jsme ale nemohli být dostatečně dlouho. Po příchodu na ubytovnu jsme byli mrtvoly, vlastně ve čtvrtek taky. Ve čtvrtek se ale stalo něco, co změnilo běh událostí. Vychovatelky hlásily účty na počítače, kde jsme mohli na internet. Jako blázni jsme běželi, aby na nás zbylo místo. Ale aby nebylo smůly dost, bylo chvíli před zavíráním počítačové učebny a my jsme museli ještě vyřešit hesla. A aby toho nebylo málo, nešlo se mi připojit. ... Podle mě hrozný týden, ale taky to ukázalo něco dobrého. Ukázalo to, jak jsme závislí na internetu a komunikací se světem pomocí elektroniky. Díky této ukázce na mé osobě jsem se nad sebou zamyslela a omezila svůj pobyt na internetu a zvýšila aktivitu ve společnosti.