Vítáme vás na našem blogu. Doufám, že se vám to bude líbit.
Prosíme nic nekopírovat bez dovolení autorů.
Pokud nás chcete mít jako spřátelený blog, klidně napište. ;)

On

4. října 2014 v 21:28 | Levy-chan |  Zábava
Jako každý pátek nasednu do vlaku. Nevím, co si mám myslet. Jsem šťastná, že jsem ho znova viděla, ale chce se mi brečet, že už odjíždím. Jak je ten svět nespravedlivý. Jen jednou za týden. Jen jednou za týden můžu být v jeho náručí. Jen jednou za týden ho můžu políbit a jen jednou za týden ho můžu vůbec vidět. Celý týden se na něj těším, jak kuřák na jednu jedinou cigaretu. A to jen abych ho viděla jedno jediné odpoledne. Jenom pár hodin.
Naposledy mi to opět říkal. "Miluju tě." Taky jsem mu to řekla. Největší problém je, že nevím, jestli to tak doopravdy je. Zatím jsem žila s tím, že jsem k nikomu nic necítila a on najednou vstoupí do mého života. Donutí mě přemýšlet. Přemýšlet o něm. Nevím, co si o něm mám myslet. Připadám si jako hračka se kterou si může každý hrát. K nikomu se nepoutá, nemá žádné pocity a ani myšlenky. Nevím, jestli to myslím vážně. Nikdy jsem lásku nezažila, tak jak jí mám poznat? Tak, že na něj často myslím, zdá se mi o něm, jsem nervózní pokaždé, když se máme sejít a neustále se usmívám, když ho vidím? V tom případě ho miluji. Sen se mi o něm zdál sice jenom jeden, ale moc hezký a dlouhý. Asi ho opravdu miluju.
Pokaždé, když ho vidím, se mi zlepší nálada. Vždy, když přijíždím, tak ho nedočkavě vyhlížím z vlaku a když ho uvidím, tak mě začne zvláštně šimrat v břiše. Na začátku každé schůzky se chychotám. Jsem tak šťastná, že ho zase můžu vidět po dlouhém týdnu plného odloučení a trápení. Pokaždé, když se chytnem za ruce, nažene se mi všechna krev z těla do tváří. Když se políbíme, celé mé tělo je neklidné. Když mě pohladí, mám pocit, že bych udělala vše, aby se mnou zůstal navěky. Když se na mě usměje, mám chuť zastavit čas a dívat se na něj celou věčnost. Ten jeho roztomilý úsměv mě nikdy neomrzí okukovat. Ty jeho neposedné vlasy mě nikdy nepřestane bavit hladit. Nikdy mě nepřestane bavit vdechovat jeho vůni, kterou nemá nikdo jiný. Je tak vyjímečný. A ta jeho vůně je tak opojná, až mám strach, že se mi zamotá hlava, když jí vdechnu až moc. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy mě poprvé líbal a já cítila tu vůni. Tu, kterou jsem si tak zamilovala. Možná i stejně hodně, jako jejího vlastníka. Pokaždé, když ho obejmu, dám pusu na krk a držím ho v objetí, tak se mi v hlavě vybaví naše první rande. Je to tak nedávno a při tom tak daleko. Jak už to je dlouho? Ani nevím. Ale nikdy na ten den nezapomenu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama