Vítáme vás na našem blogu. Doufám, že se vám to bude líbit.
Prosíme nic nekopírovat bez dovolení autorů.
Pokud nás chcete mít jako spřátelený blog, klidně napište. ;)

Říjen 2014

Ďábelští lidé s andělskou tváří

26. října 2014 v 9:57 | Levy-chan |  Téma týdne
Když se řekne ďábelký člověk, tak si hodně lidí představí záporáka z nějakého filmu nebo někoho, kdo jim nedělá zrovna dobře. Když se řekne člověk s andělskou tváří, tak si lidé představí někoho hodného, chytrého, pečlivého, .... Prostě samé dobré vlastnosti. Co si ale máme představit když se řekne ďábelký človék s andělskou tváří? Já osobně si představím jednu kamarádku, která vypadá opravdu skoro jako anděl, ale kdybyste ji viděli, jak se chová na pokoji, tak by jste její andělskou stránkou už nebyli tak přesvědčení.
Hodně si pod tímto pojmem představuju ty lidi, kteří dělají, že jsou kamarádi a pak vás nějak zradí. Nemusí to být velké zrady, ale nějaké menší, kterým byste ani nevěnovali pozornost. Postupem času se ale začnou nabalovat a vás čím dál víc štvát. Někdy to ale můžou být lidé, kteří jsou opravdu hodní, ale občas jim povolí uzda a oni začnou řádit.
Teď mě napadlo, že by to mohli být i třeba nějací bankovníci a takovéhle funkce. Nejdřív vám chtějí hrozně pomoct, nabízejí peníze (půjčky) a pak po vás jdou, když prostě nestihnete splatit.
Takže moje shrnutí je, že to jsou lidé, kteří mají takové dvě tváře.

Hataraku Maou-sama!

19. října 2014 v 18:29 | Levy-chan |  Zábava

Tak jsem koukala zase na anime :3. Konečně jsem dokázala zkouknout celou serii za odpoledne :D. Chytla mě nějaká záhadná nemoc, takže jsem si to mohla dovolit a nemusela se učit do školy. Ale o tom dost.
Tohle anime je démonovi, který nenávidí lidi. Vládne celému světu, ale ti proti němu začnou bojovat. Když se dostane hodně do úzkých, tak odejde do jiného světa. Jako náhodou je tento svět Země. Svět lidí, které tak nenávidí. Boužel mu nezbyla žádná magická síla a tak se musí přizpůsobit životu lidí. Při přestupu na nový svět dostane i podobu člověka. Na Zemi se s ním stane zázrak. Najde si práci, snaží se, chová se slušně, je hodný, platí nájem, ... Prostě řádný občan. Jednoho dne potká svého největšího nepřítele. S tím udržuje kontakt. Přece jenom se musí navzájem hlídat. No a takhle se tam objebuje stále víc lidí z bývalého světa. Když už je možnost vrátit se zpátky, odmítne. Ve světě lidí se mu zalíbilo a chce dál pracovat. To všechny překvapí. I po každém ukrutném boji, kdy se ho někdo pokusí zabít, tak se zbytkem síly opraví město. .....

Tohle anime se mi velmi líbilo. Bylo vtipné a svým způsobem i originální. Hodně jsem se u toho smála a taky hodně doufala. Doufala jsem třeba ve vztahy. Pořád tam něco naznačovali a tak lákali člověka k tomu aby doufal a pak to nedali. Asi bych dala jenom mínus za to, že byl až tak moc otevřený konec. Ještě jsem si nezjistila, jestli bude nějak pokračovat nebo pokračuje, ale i tak to má na konec serie moc otevřený konec na mě. Takže za mě dostává čtyři hvězdičky z pěti.

Lechtání

19. října 2014 v 18:26 | Luisa-esmes |  Co myslíte
Je tu pro vás nová rubrika, která bude založena jen na vašich názorech.
Takže máte rádí lechtání?
Kde všude jste lechtivý?
Je váš partner lechtomaniak?
Bráníte se při lechtání?
Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory nestydte se a napište do komentů.

Jeden den, který bych ráda změnila

19. října 2014 v 18:19 | Luisa-esmes |  Téma týdne
Taky si říkáte, kéž by šla změnit minulost? Nebo alespoň jeden den v životě? Tedy alespoň já bych si to přála.
A to celkem často.
Většinou je to po zvoraným testu, kdy bych chtěla změnit ten den, kdy jsme psali, abych dostala lepší známku.
Ale kdybych si měla vybrat jeden jediný den, který bych změnila nezměnila bych svůj den.
Změnila bych den jednoho mého blízkého člověka.
Tím člověkem by byla moje milovaná babička, která dnes trpí Alzhaimerovou chorobou.
Změnila bych ten den, kdy byla u doktorky, která věděla o jejích problémech, o kterých ji informovali její příbuzní.
A přesto jí ta doktorka nenapsala žádné léky a ani se nijak nesnažila najít příčinu těch problémů.
Ten den bych změnila, aby babička dostala léky a dnes na tom byla o něco lépe než je.
(Alzhaimrova choroba je neléčitelná, ale dají se zpomalit příznaky.)
Máte taky nějaký den, který byste změnili. Pokud ano napište do komentů.

Být uzavřený

4. října 2014 v 21:55 | Levy-chan |  Citáty
Můžete zavřít oči před věcmi,
které nechcete vidět,
ale nemůžete uzavřít srdce
před věcmi, které nechcete cítit.
-Johnny Depp

Důvěra

4. října 2014 v 21:52 | Levy-chan |  Citáty
Když o sobě pochybujete, nemůžete
ze sebe vydat to nejlepší.
Když v sebe nevěříte vy,
kdo jiný ve vás má věřit?

-Michael Jackson

Sám sebou

4. října 2014 v 21:45 | Levy-chan |  Citáty
Buď vždy sám sebou.
Někteří lidé tě budou zbožňovat.
Někteří lidé tě budou nenávidět.
Ale koho to zajímá?
Vždyť je to tvůj život a ne jejich.
Je třeba si uvědomit,
že se v životě nezavděčíš
každěmů, ať už děláš cokoliv.

Život

4. října 2014 v 21:42 | Levy-chan |  Citáty
Člověk musí v životě odejít daleko,
aby našel sám sebe.
Musí hodně ztratit,
aby se dokázat těšit
z toho, co mu zůstane.
Musí vyslechnout spoustu lží,
aby věděl, kdo říká pravdu.
Musí hodně vytrpět,
aby zjistil, co je skutečné štěstí.
A musí se někdy
nesprávně zamilovat,
aby našel skutečnou lásku.

On

4. října 2014 v 21:28 | Levy-chan |  Zábava
Jako každý pátek nasednu do vlaku. Nevím, co si mám myslet. Jsem šťastná, že jsem ho znova viděla, ale chce se mi brečet, že už odjíždím. Jak je ten svět nespravedlivý. Jen jednou za týden. Jen jednou za týden můžu být v jeho náručí. Jen jednou za týden ho můžu políbit a jen jednou za týden ho můžu vůbec vidět. Celý týden se na něj těším, jak kuřák na jednu jedinou cigaretu. A to jen abych ho viděla jedno jediné odpoledne. Jenom pár hodin.
Naposledy mi to opět říkal. "Miluju tě." Taky jsem mu to řekla. Největší problém je, že nevím, jestli to tak doopravdy je. Zatím jsem žila s tím, že jsem k nikomu nic necítila a on najednou vstoupí do mého života. Donutí mě přemýšlet. Přemýšlet o něm. Nevím, co si o něm mám myslet. Připadám si jako hračka se kterou si může každý hrát. K nikomu se nepoutá, nemá žádné pocity a ani myšlenky. Nevím, jestli to myslím vážně. Nikdy jsem lásku nezažila, tak jak jí mám poznat? Tak, že na něj často myslím, zdá se mi o něm, jsem nervózní pokaždé, když se máme sejít a neustále se usmívám, když ho vidím? V tom případě ho miluji. Sen se mi o něm zdál sice jenom jeden, ale moc hezký a dlouhý. Asi ho opravdu miluju.
Pokaždé, když ho vidím, se mi zlepší nálada. Vždy, když přijíždím, tak ho nedočkavě vyhlížím z vlaku a když ho uvidím, tak mě začne zvláštně šimrat v břiše. Na začátku každé schůzky se chychotám. Jsem tak šťastná, že ho zase můžu vidět po dlouhém týdnu plného odloučení a trápení. Pokaždé, když se chytnem za ruce, nažene se mi všechna krev z těla do tváří. Když se políbíme, celé mé tělo je neklidné. Když mě pohladí, mám pocit, že bych udělala vše, aby se mnou zůstal navěky. Když se na mě usměje, mám chuť zastavit čas a dívat se na něj celou věčnost. Ten jeho roztomilý úsměv mě nikdy neomrzí okukovat. Ty jeho neposedné vlasy mě nikdy nepřestane bavit hladit. Nikdy mě nepřestane bavit vdechovat jeho vůni, kterou nemá nikdo jiný. Je tak vyjímečný. A ta jeho vůně je tak opojná, až mám strach, že se mi zamotá hlava, když jí vdechnu až moc. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy mě poprvé líbal a já cítila tu vůni. Tu, kterou jsem si tak zamilovala. Možná i stejně hodně, jako jejího vlastníka. Pokaždé, když ho obejmu, dám pusu na krk a držím ho v objetí, tak se mi v hlavě vybaví naše první rande. Je to tak nedávno a při tom tak daleko. Jak už to je dlouho? Ani nevím. Ale nikdy na ten den nezapomenu.