Vítáme vás na našem blogu. Doufám, že se vám to bude líbit.
Prosíme nic nekopírovat bez dovolení autorů.
Pokud nás chcete mít jako spřátelený blog, klidně napište. ;)

Jak Konan k modrým vlasům přišla

29. června 2014 v 21:54 | Levy-chan |  Povídky
Napsala jsem další povídku. Snad se vám bude líbit. Měla by to být komedie. Je to povídka na prostředí z Naruta.

Jednou, kdysy dávno žila byla společnost jménem "Akatskusi". Přebývali v jeskyni, ve skále, která byla zevnitř krásně útulná a zařízená. Akatskuki sbírali ocasé démony. Jednoho "krásného" dne měli naplánováno chycení čtyřocasého. Ale ejhle. Když se ráno probudili, zjistili, že prší jako z konve.
Vůdce skupiny Pein řekl: "Půjdu prozkoumat situaci a nakoupit zásoby. Cestou se stavím ještě u rosničky Jiray, jaké bude zítra počasí. Akce se tímto přesouvá na neurčito."
Hned, co odešel, se všichni členové skupiny sešli v obýváku a začali se dívat na televizi. No a aby měli ještě větší štěstí, uhodil jim do antény blesk a byli bez televize.
"Tobi se bojí" zaskučel jeden z členů Akatsuki.
"Neboj Tobi, už připravuji jíl. Bude světla dost." uklidňoval ho expert na výbušniny- Deidara.
"Tak na to rovnou zapomeň! Dojdu pro svíčky." rozčilovala se modrovlasá Konan. A jak řekla, tak také udělala.
Mezitím se zbytek party dohodl, že budou hrát flašku. Tobi roztočil flašku od vodky. Na koho to padne? Po dotočení ukazovalo hrdlo lahve na Konan. V celé skupince se ozvalo velké "Uf".
"Co budeš chtít? Pravdu nebo úkol?" ptali se jí.
"Pravda." odpověděla bez váhání.
"Hm, hm, hm, ... Tak nám řekni třeba proč máš modré vlasy." vymyslel Tobi.
Konan zrudla. "A musím? Není to nijak zajímavý příběh." začala se bránit.
"A proč jsi tedy zrudla?" zeptal se Itachi prozíravým tónem a podezřívavýma očina.
"Protože to je tak trapný a tudíž zábavný příběh." řekl Kisame s pohledem vítěze.
"No tak dobrá, ale neříkejte to Peinovi." pohrozila a začala vyprávět.
"Když jsem byla ještě hodně malá a moji rodíče ještě žili, chodila jsem do speciální ninja akademie. Nikdy mi ale nešlo používání chakry. Spousta kamarádů se mi snažila pomoct, ale marně. Chodila jsem i na speciální doučování. Nic mi nepomáhalo. Nejhorší na tom bylo, že jsem nemohla trénovat sama, protože se mi mohlo něco stát. Snad jako každé dítě jsem byla tak trochu neposlušná. Jednoho dne, když rodiče nebyli doma, jsem trénovala. Snažila jsem se ze všech sil. A konečně se to podařilo. Na konci tréningu jsem se dokázala celá zabalit do chakry. Zrovna přišli domů rodiče. Utíkala jsem jim naproti, ale přes cestu mi přeběhl pes. Zakopla jsem a hlavou spadla přímo do barvy, kterou rodiče koupili. Měli jsme zrovna barvit koupelnu. No a protože jsem předtím používala chaktu, tak mi barva chytla výborně a nešla smít. Díky každodennímu používání chakry se mi barva vždy přenese na nově narostlé vlasy. Jedno dobré z toho ale vzešlo. Už jsem byla to nehodnější dítě na světě. Jo a vlastně jsem už neměla žádné problémy s používáním chakry." dokončila svoje vypravování Konan celá rudá.
V celé místnosti bylo obrovské ticho. A najednou začal obrovský výbuch smíchu. V tom se ozývali poznámky typu: "Pěkná barva do koupelny." "Nemehlo."Konan to naštěstí vzala sportovně, neurazila se a začala se smát s nimi.
Když už hlavní výbuch smíchu ustával, přišel Pein. Na všechny se nechápavě díval a řekl: "Co se to tu sakra děje? Je vás slyšet až za Konohou."
To způsobilo další výbuch smíchu a Peinův nechápavý výraz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama